Brazilské turné 13. - 17.9. 2007

---

Fotografie
Rozhovory
Video

Tak se to konečně po letech stalo skutečností. Kontaktovali nás brazilští pořadatelé, aby nás pozvali na skvělé turné společně s norskými Gorgoroth a rakouskými Belphegor. Stalo se tak v květnu 2007 a pozvánka byla na 13.-17.9.2007. Měli jsme spoustu času si vše náležitě promyslet a zvážit všechna pro a proti. Za sebe se musím přiznat, že „proti“ jsem nenašel v podstatě žádná.

Je zřejmé, že kolem organizace takového zájezdu kapely do zahraničí je mnoho a mnoho práce a vyřizování. Vše ale dopadlo, jak by mělo a my se mohli vydat směr Brno, kde jsme nabírali našeho vydavatele Tomáše Preka z Redblacku a poté si to namířili přímo do Vídně na letiště Schweschat, odkud byl naplánovaný odlet směr Sao Paulo s přestupem v Madridu. Let do Madridu byl naprosto v pohodě, trval totiž pouhé dvě a půl hodiny. Původně jsme si mysleli, že si trošku prohlídneme španělské freeshopy, ale nestalo se, protože letiště Barajas je natolik veliké, že se mezi terminály cestuje podzemkou a na nějaké nakupování opravdu nebyl čas, náš let byl ohlášen zhruba 2 hodiny po našem příletu do Madridu. Z Madridu jsme letěli největším současným letadlem firmy Airbus Industrie. Jelikož jsem znal rozložení sedadel, již předem jsem měl zarezervovaná místa tak, aby co nejvíce z nás sedělo u oken a měli jsme patřičný zážitek z letu, protože Martin ani Máca ještě letadlem nikdy neletěli. Samotný let do Sao Paula trval 10, 5 hodin a bylo potřeba si jej nějak zajímavě zpestřit. Brzy se našel pomocník v podobě Smirnoffky, a tak nám let příjemně utíkal. Poté, co nás letušky vzbudily, že je snídaně, bylo jasné, že se blížíme k cíli. A bylo to tak. V dáli se začalo objevovat jedno z největších a zároveň nejnebezpečnějších měst světa-Sao Paulo (Svatý Pavlík – že by náhoda?).

Kolem 5:45 tamního času jsme přistáli na mezinárodním letišti Guarulhos a museli si hned vystát 45 minut dlouhou frontu u Federální policie na letišti, která kontroluje každého občana, který není Brazilec. Poté jsme šli k výdeji zavazadel a doufali, že našim nástrojům přelet příliš neublížil. Popravdě řečeno, futrály ke kytarám na tom nebyly zrovna nejlépe. Já ale už mezitím přemýšlel o možnosti,co by se stalo, kdybych se nesetkal s nikým od místních pořadatelů. Jak bych to vysvětlil klukům? No, zrovna moc jsem humorem neoplýval. Poté, co jsme čekali v příletové hale asi 30 minut, objevil se sympatický Brazilec a zval nás k sobě do vanu, že je od pořadatele tohoto turné a že už na nás čekají společně s Belphegor. Oddechl jsem si. Paráda, teď už to snad bude vše fungovat, jak by mělo. Po chvíli čekání před letištěm pro nás přijela nová dodávka značky Mercedes pro 12 lidí. Vstoupil z ní brazilský řidič a začal nám sám dávat věci do auta a řekl, ať se zatím posadíme. Příjemný pocit, u nás si vše nosíme sami. Věděl jsem, jak asi bude vypadat cesta Sao Paulem, přestože bylo nějakých 7:30 ráno. Byl to totální masakr a kolony se skoro nehýbaly, přestože jsme jeli po 5-6 proudých silnicích. Cesta na hotel nám trvala 2 hodiny a to jsme prý ujeli nějakých 20 km. V tu chvíli jsem obdivoval „hladké průjezdy“ páteční Prahou. Po příjezdu na hotel si nás přebral tourmanager Victor. Pomohl nám s ubytováním a hned nás vzal s sebou na pořádné jídlo. Tady je třeba zmínit, že v Brazílii se jí vážně moc dobře a že se absolutně nedá sníst vše, co vám donášejí v pravidelných intervalech ke stolu. Samé fantastické steaky, kotlety, žebírka, ořezy apod, vše doprovázeno vynikající zeleninou a oblohou. Prostě skvělý zážitek!

Poté jsme se vydali naši dodávkou s osobním řidičem na první koncert ve městě Campinas, což jen asi dvoumilionové město na periferii Sao Paula. Dorazili jsme do tamního RC Hamer rock club a hned u vchodu nás potěšila informace, že další kapelou, která se zde představí, budou Cannibal Corpse. Klub odhaduji na nějakých 400 míst a byl zcela vyprodán. Po místní předkapele jsme šli na řadu my. Musím přiznat, že hrát v takovém hustém vedru, to není jen tak a že jsme toho měli po náročném cestování i hraní docela dost. Po hraní jsme se věnovali prodeji CD a triček a přitom sledovali, jak hrají Belphegor a poté Gorgoroth. Po skončení koncertů jsme se už moc těšili do postele, protože jsme se potřebovali aspoň pár hodin prospat.

Druhý den jsme po skvělé snídani vyrazili na chvíli do města, abychom se kolem poledne vrátili a zjistili, že jsou nějaké problémy s koncertem v Sao Paulu. Bohužel se tamním radním nelíbily obrácené kříže Belphegoru a líčení Gorogorothu , a tak to vypadalo na zrušení celého koncertu, který byl také již předem zcela vyprodán. Čekání na ortel jsme trávili s českým konsulem Tomášem Loníčkem, který nám vyprávěl, že jsme první česká kapela za poslední 4 roky, která odehraje v Brazílii více než „jen“ 2 koncerty a že se moc diví, jak jsme to dokázali, což nás moc potěšilo. Aby naše čekání nebylo tak nudné, vzal nás Victor do největší metalové prodejny na světě Galeria Rock. Jedná se o obrovskou galerii, jako máme u nás na Chodově nebo na Smíchově, ale na rozdíl od tamních značek se zde na 5 podlažích prodávají pouze metalové věci. Neskutečný, ale pravdivý!!! Fantazie. Cítili jsme se jako v ráji. V každém krámku měli plakáty, které zvaly na naše tour a o to bylo vše zajímavější. V Galerii jsme se vyfotili s mnoha lidmi, udělali interview pro TV a rádio a také si obhlédli mnoho obchodů. Po 3 hodinách jsme se vraceli na hotel a už věděli, že koncert v Sao Paulu je definitivně zrušen. Byli jsme z toho špatní, protože jsme se moc těšili. Victor pro nás ale připravil náhradní program. Vzal nás do luxusní restaurace, kde lze sníst, co se do člověka jen vejde. Kravatáři se docela divili, když tam dorazilo asi 15 lidí a všichni pokérovaní a v černém s různými motivy, které se v takových restauracích moc nevídají. Pravdou ale je, že vedoucí a celý tým obsluhy se k nám chovali jako k těm nejváženějším hostům (jaký rozdíl u nás, že) a měli jsme se tam vážně skvěle. Poté se šlo vše zapít do parádního koktejl-baru v centru Sao Paula.

Návrat nemohl ale proběhnout až v ranních hodinách, protože již v 6:30 jsme museli vstávat, abychom poté mohli vyrazit směr letiště. Ten den se letělo do pro nás velmi atraktivního Belo Horizonte. Odtud totiž pochází kapela, která nás silně ovlivnila. Z tohoto města totiž pochází Sepultura. Byla to pro nás čest hrát v klubu zvaném Lapa Multishow. V klubu, kde týden po nás právě výše zmiňovaná kapela zahraje také. Na koncert, který byl opět zcela vyprodán, dorazilo kolem 1000 fanoušků a atmosféra byla vynikající. Seznámili jsme se tady také s majiteli firmy, která Sepulturu vydávala jako první. Jedná se o firmu Cogumelo records. Setkání s těmito lidmi bylo pro mě velmi zajímavé a odnesl jsem si z něho dobré kontakty a také jejich tričko k výročí 25 let firmy. Po koncertě se opět jelo naším vanem na hotel, abychom velmi brzy (kolem 2.hod ranní) ulehli a trošku se vyspali na další den, kdy nás čekaly hned dva přelety, jelikož nebyl přímý let z Belo Horizonte do Curitiby.

V Curitibě vše probíhalo podle přesně sepsaného scénáře a opět nechyběl vynikající hotel a skvělý oběd, na který myslím nikdo nikdy nezapomene. Koncert v Curitibě, v klubu, který měl kapacitu kolem 700 míst a nesl jméno Opera 1, byl pro mě asi tím nejsilnějším zážitkem. To, co se dělo pod pódiem, to bych přál zažít každé kapele. Byl to takový tlak a taková energie, že ji cítím i dnes tady v chladných Čechách! Neskutečný!!!

Po fantastickém koncertě v Curitibě nás čekal druhý den ráno poslední přesun a to až na jih Brazílie, k Argentině, do města Porto Alegre, kde po 34 stupňových vedrech v Belo Horizonte panovalo počasí jako u nás a pršelo, přičemž bylo jen kolem 16 stupňů.

Poslední koncert ve snad nejhezčí koncertní hale (Bar Opiniao), kde jsem za svůj život hrál, jsme si náramně užili. Každá náš pohyb snímalo několik kamer a režisér koncertu pečlivě vybíral každý záběr, který vypustí směrem k fanouškům na asi 10 obřích obrazovkách, rozmístěných po celém klubu. Trochu mi to připomínalo Jágr´s bar v Praze, ale v daleko větším rozsahu. Nádherný klub se skvělou obsluhou, zázemím a vším, co k profesionálnímu klubu patří. Po koncertě jsme rozdali poslední várku našich propagačních letáků a rozjeli se do hotelu. Tam jsme si celé turné ještě podrobně rozebrali u několika Hainekenů, které jsme dostali a které také byly k nalezení v ledničce na pokoji.

Druhý den ráno nás čekal poslední přesun směrem na letiště v Porto Alegre a my všichni, plní skvělých dojmů, jsme věděli, že máme o čem přemýšlet, o čem vyprávět, na co se dále těšit a že to vše bylo skoro až neskutečně profesionálně zvládnuté. Obrovská poklona patří na začátku zmiňovanému Victorovi, který se o nás staral 24 hodin denně. Turné v Brazílii nám přineslo jen samá pozitiva a už teď víme, že pokud stihneme vydat 6.CD do začátku září, máme brány do Brazílie a nejen do ní zcela otevřené. Již teď plánujeme za příští rok další turné, které by mělo mít kolem 10 zastávek a na kterém bychom kromě Brazílie měli také zahrát v Argentině a v Chile. Už teď se moc těšíme a vše to, o čem jsem tady psal, je pro nás obrovským impulsem pro naši další práci.


Za Tortharry Heatley