Recenze CD White

---

Recenze CD "White" - ezin Marast jakcyp 16/12/2003.

Druhá kapela (po Colp) za stáje CBRecords Miloše „Dodo“ Doležala na recenzi. Druhá lahodná záležitost. Tím veškeré „druhopořadovosti“ ale končí a nastává absolutní sonické vyhlazení, které na domácí scéně nemá (a možná dlouho asi ani mít nebude) obdoby.
Možná tím již trochu prudím, ale prostě si nemůžu pomoct. Zvuk ze studia Hacienda mi zkrátka sedí a považuji jej za nejlepší, jakého u nás kdy bylo dosaženo. V případě posledních desek Colp a Tortharry (natáčeli tam ale třeba i nedávno vyšedší T.O.O.H.!, kteří se mi pod ruku zatím nedostali, takže nemůžu soudit) se jedná o světovou třídu. Druzí jmenovaní jsou na tom ještě o kapičku lépe. Zvuková hradba, která se vyvalí od prvních tónů první regulérní skladby (intro nepočítám, tam je použit podobný trik, jakým mne smetli na poslední desce Slayer = introdukce od sousedů ze sklepa) doslova a do písmene trhá reproduktory. Ačkoliv se mi s dalšími poslechy zvuk pomalu dostal pod kůži, prvotní facka je stále ještě citelná a častokrát mne pořádně zamrazí, když se do něj ponořím. Ale dost už o zvuku, je zde i druhá složka - hudební. I v ní se Tortharry posunuli, tentokrát to ale nevidím až tolik pozitivně, resp. špatně se mi názor formuluje. Na předchozích deskách byl vždy kladen důraz na technickou stránku skladeb, které byli prokomponované do posledního detailu, aniž by chyběl charakteristický motiv, který jste si dokázali zapamatovat. White je jiné. Ne, že by ubylo techniky, ale vedle toho se zde nalézají další dva prvky, které předchozí tvorba Tortharry nepostihovala, nebo alespoň ne v takové míře (náznaky lze nalézt na předchozí desce Unseen). White je na jedné straně melodičtější, kdy je rytmika ohoblována až na samou primitivní dřeň, což ale zároveň působí (právě v kombinaci s oním zabijáckým zvukem) mohutně, natlakovaně. Příkladem může být A Foe Inside; Prayer; Eternal Journey. Techniku, kterou byli Tortharry charakterizováni (a byli jí charakterističtí) zahrnují Of Soul and Flesh; Forest Meditation; Revelation a Remembrance. Třetí složku lze pojmenovat třeba schizofrenně agresivní, kdy vám jde hlava kolem z šílených kytarových excesů a brutálního vokálního teroru. Nebál bych se připodobnit některé skladby až ke grindu. Do této kategorie takřka ukázkově zapadá Illumination, ale třeba i Defilement; The Abandoned; Path to Silence a Acts and Thoughts.
No vida, tak jsem si to tu alespoň pěkně ujasnil. Hned je vidět, kam se Tortharry posunuli – melodika a brutalita podporují techniku, ale přitom jsou stále sví. O razantní krok kupředu (natož pak stranou) se sice nejedná, ale stagnace to také není. Death, kteří mi při poslechu několikrát vytanuli na mysli, koneckonců také zpočátku nezaznamenávali nějaké radikální hudební změny. Až natočili Symbolic. Mají něco podobného před sebou i Tortharry, nebo již řekli své na Unseen?

LooMis

---

Recenze CD "White" - SPARK 11/2003.

"Nemůžeme si na čtvrté řadovce dovolit posun zpět za UNSEEN, proto bude deska podstatně odlišná. Bude mnohem přímočařejší, hlučnější, syrovější, pomalejší a bude vám možná připadat jako útěk bláznů z ústavu, protože se radikálně změní i práce se zpěvovými linkami. Deska bude žánrově hodně pestrá - od jazzu, přes HC, death metal, až po nehratelný grind. Cílem White je udělat šílenou novinku se zvukovou stěnou, která se vyvalí při prvním poslechu a pošle každého k zemi!" troubili do světa zkušení TORTHARRY někdy v dubnu 2001. Čas však uplynul neúprosně vpřed a nahrávka "White" vychází až letošní podzim. Jak ale borci splnili své sliby? Především nepřipraveného posluchače opravdu smete naprosto monstrózní sound, který je srovnatelný se zahraničními špičkami moderního metalu. Zvuk vybuzený na maximum má ohromnou sílu v pomalejších a zatěžkaných úsecích, kdy brutální vibrace roztřesou všechno vůkol. Instrumentálně je nahrávka taky na bezchybné úrovni, ale s těmi škatulkami bych byl opatrnější. Deathmetalová minulost je tam už kvůli variabilním vokálům, o hardcoreu či grindu ani nemluvě. TORTHARRY se orientují spíše na současný valivý model metalu, v němž hrají prim překypující energie a plnokrevné riffy. A díky své zručnosti si též mohou dovolit úkroky do zpestřujících sfér širokého bigbítového spektra. Ve své podstatě TORTHARRY nekecali.

NecroCYKLO

---

Recenze CD "White" - ROCK a POP 01/2004.

Tortharry na svém "bílém" albu řádně šlápli do zvukové stránky problému a minimálně v tomto ohledu je na světě dílko výtečných parametrů. Za producentsko-vydavatelského dohledu Dodo Doležala vznikla nahrávka s řezavě odlidštěným vyzněním, zatěžkaná, zneklidňující. Základy jsou i nadále ukotveny v deathmetalovém cítění, pocit vycházející ven ovšem nese známky obohacujícího rozkmitu. Album připomíná masivní stěnu, odkazuje k hard coru, grindu, narazíte i na lehké ozvěny křižitelských vtípků á la liheň Relapse. White v každém případě pošilhává po moderních metalových trendech (jen v tom nejlepším smyslu slova). Nejde o hudbu extra technickou a v pomalejších tempech, na které se zde mimochodem docela výrazně sází, zase nad reproduktory visí memento nedostižných Meshuggah. Přesto je třeba kapele pogratulovat k ráznému nakročení.

Michal Husák

---

Recenze CD "White" - PAYO.

S puštěním prvního válu "Intro" od našinců TORTHARRY mi normálně začali vstávat vlasy a nevěřila jsem vlastním sluchům, že ten demáčový zvuk a lá plechárna a kazeťák může někdo propagovat na novém CD, které je navíc regulérní vydavatelský počin CBR records v listopadu. Jaké uklidnění mi přinesl druhý kus "The Defilement" je nepopsatelné. Nové CD tedy je po delší odmlce, kdy o těchto našláplých manících nebylo ani slechu ani vydu. Kdo to neví, tak kmotrem tohoto nového kotoučku se stal Dodo, který ho sám produkoval, mixoval a prováděl na něm i mastering. Tak se stalo ve studiu HACIENDA a myslím, že výsledek je víc než přesvědčivý! Čtvrtý song "A Foe Inside" a hned něco, co jsem dřív viděla a slyšela než si nyní pustila na "White", ano ano, ke zmiňovanému kusu jest na Stanici O videoklipek. Jak to tak ve správném kolektivním jednání mezi kapelou a labelem bývá, tak se i CBR records budou podílet na společném podzimním turné Doda a hostů, TORTHARRY a Rajčátkových COLP. Dlouholetý deathmetal těchto recenzovaných pánů se táhne až do minulého století a přes jejich předchozí počin "Unseen" je "White" dalším kusem opět kvalitnější porce výborně odvedené práce. Nemluvě o tom, jaké že hopsací kreace se u TORTHARRY dají provádět :o). Kdo nezná mapu, tak tato čtveřice, doufám, že mám dobré údaje, tak se třeba mohou prsit válem "Pull The Plug" na Tributu DEATH z jejich alba "Leprosy" nemluvě o vlastním busu s Pačkem. No, myslím, že bylo řečeno dost. Jestli se jim daří pronikat na americký trh s předchozími plackami, tak tahle jim jedině pomůže potvrdit, že nových třináctero válů se dá strávit. Jsem mile potěšena celým CD, ten poslední vál "Acts And Thoughts" fakt válí, výborná šleha!

OBSCURA - 8 -

---